Rozhovor s Ondrou Ježkem

S Ondrou se naše redakce dobře zná a tak jsme si na něj připravili několik otázek, které se týkají jeho cesty do mistrovství světa Supersportů, zeptáme se na jeho začátky v motosportu další zajímavé infromace, které jste o něm ještě nevěděli, třeba že z něj mohl být nadějný zpěvák ;).

Okruháři.cz: Kdy jsi se poprvé posadil na motorku? A kdo tě na ní vlastně posadil?
Ondra: „Bylo to v roce 1996 na dni otevřených dveří na Masarykově okruhu, kdy jsem se poprvé posadil na minibike. Tenkrát jsem pěkně zpíval a tancoval, tak jsem chodil do Valášku. Dědovi, jakožto bývalému soutěžákovi a motocyklovému funkcionáři, se to ovšem nezdálo, takže mě společně s tátou posadili na minibike. Mně se to zalíbilo, s valáškem jsem během pár měsíců přestal a od roku 1997 začal závodit.“

Co tvé vůbec první závody, jak vypadaly?
„První závod jsem jel v dubnu 1997 v Brně. Tenkrát hodně pršelo, já v závodě třikrát spadl, musel zajet do boxů a nakonec jsem dojel na sedmém místě. Zajímavostí je, že devátý byl Michal Prášek a desátá Markéta Janáková, kteří také absolvovali svoji motocyklovou závodní premiéru.“

Bylo těžké přestupovat do vyšších kategorií? Podle čeho se pozná, že má jezdec na to, aby šel výš?
„V minibikách to bylo jednoduché, rozdělení do kategorií bylo podle věku. Do „velké“ silnice jsem přestoupil v roce 2003 s velkou finanční pomocí Karla Abrahama, v jehož týmu AB Moto Racing jsem společně s Abajou a Honzou Prudíkem závodil. Všeobecně jezdec jde výš, když na to má jezdecky nebo finančně.“

Jak často si trénoval? Bylo poznat, že někteří jezdci mezi ostatními vyčnívali již od dětství?
„Jako malý kluk jsem trénoval dvakrát týdně dvě hodiny na minibikové dráze Masarykova okruhu. Podmínky jsme měli výborné. Když jsem začal závodit, jeden z nejlepších jezdců na minibiku u nás byl Lukáš Pešek. Co se týče italských jezdců, byli to Andrea Dovizioso a Marco Simoncelli. Speciálně ten vyčníval nade všechny svým stylem, kdy místo brzdění pouze ubral plyn a zatočil. Čest jeho památce.“

Co tvoje první velká motorka?
„Moje první jízda na 125 ccm proběhla na konci roku 2002, kdy jsme přecházeli s týmem AB Moto Racing do velké silnice. Byla to Honda RS125R. Je to zajímavé, ale přestup mi nedělal velké problémy. Zvykl jsem si docela rychle. Mnohem těžší to bylo ze stopětadvacítky na supersporta.“

Můžes mi ve zkratce popsat tvoji cestu do mistrovství světa?
„Po roce 2003, kdy jsme se rozešli s AB, jsem se rozhodoval, co dále dělat. Ze všech sportů, které mi tenkrát docela šly, jsme se s tátou rozhodli zůstat u motorek a vznikl rodinný tým Erinac. Zakoupili jsme sériovou Kawasaki ZX-6RR a já začal od sezóny 2004 závodit v MČR Supersport. O rok později jsem vyhrál úvodní podnik na Hungaroringu a přešel do evropských superstocků 600. Zde jsem v roce 2006 skončil na 6. místě. V letech 2007 a 2008 se můj rozlet trochu zadrhl. Zlomená noha v Donington Parku mě vyřadila na půl roku ze hry. Při závodě na Lausitzu jsem sice dojel poprvé na bedně (3. místo), nicméně jsme se pro další rok rozhodli změnit prostředí a startovat v IDM. V roce 2009 jsem vstoupil do týmu MS Racing, což pro mě znamenalo premiéru na litru v poháru FIM Superstock 1000. Hned první sezóna byla snová, třetí místo v Brně, celkově sedmé místo. V roce 2010 se udělala velká chyba, kterou byl přestup na Aprilii. Rok to byl naprosto katastrofální. Nový projekt – tým SMS Racing – si mě však na základě výsledků z předchozích let vyhlídl pro rok 2011 do mistrovství světa supersportů.“

Jaký byl první závod MS? Byl to velký rozdíl například oproti Superstockům? Jaká byla atmosféra?
„Superstocky jsou velmi rychlé, ale supersporty jsou ještě o třídu výš. Na svůj první závod v Austrálii jsem se hodně těšil. Atmosféra byla úplně jiná než v Evropě. Žádné kamiony, trochu exotika, trať vedoucí těsně kolem Tichého oceánu. Prostě paráda. A také souboje s jezdci, které jsem do té doby jen sledoval z televize nebo z tribuny, to byl pro mě obrovský zážitek a 12. místo v závodě byl velmi příjemný (a důležitý) bonus.“

Která motorka ti za svou kariéru padla do ruky nejvíce a proč?
„Mojí srdcovou záležitostí je Kawasaki, ale pokud bych to měl hodnotit z hlediska padnutí do ruky, byla by to určitě litrová Honda. Na ní jsem po dvou dnech testů v Brně dokázal zajíždět pravidelně časy na úrovni první desítky poháru FIM Superstock 1000.“

Která motorka/šampionát/zkušenost ti nejvíce přidala jako jezdci? Co tě nakoplo vpřed?
„Určitě to byl loňský rok. Mistrovství světa je prostě vrchol každého jezdce a není tomu tak nadarmo. Musíš vydržet mnohem větší dávky v sedle, umět rozebrat každý detail motocyklu, protože je zde oproti superstockům mnohem větší prostor pro nastavení. A samozřejmě mě hodně posunula konkurence, která byla vloni v supersportech na velmi vysoké úrovni.“

Jak hodnotíš loňskou sezónu?
„Co se týče výsledků, sezóna začala dobře. Jenže od závodu v Assenu jsme měli jednu smůlu za druhou, popř. došlo k chybám týmu či jezdce a v celkovém součtu jsme skončili až na 23. místě s devíti body. Přestože moje výkony určitě během roku rostly, na výsledcích to vidět nebylo a to mě hodně mrzí.“

Co připravuješ na letošní rok? Tým zůstane stejný? Bude nějaká zásadnější změna?
„V letošním roce zůstávám v týmu SMS Racing. Pojedeme na nové Hondě, na přípravě motocyklů se bude podílet pan Jiří Látr. V obsazení týmu žádné změny nejsou. Doufám, že nejzásadnější změna přijde v podobě výsledků.“

Jaké máš ambice?
„Chtěl bych pravidelně bodovat a to nejlépe do desátého místa.“

Právě jsi se vrátil z testování v Cartageně, panuje spokojenost?
„Spokojenost určitě panuje. Po celé čtyři dny nám přálo počasí a mohli jsme tak najezdit mnoho kilometrů. Vyzkoušeli jsme hodně věcí, dostal jsem se po zimě do dobrého tempa a můj nejrychlejší čas byl pouze šest desetin za traťovým rekordem Joana Lascorze.“

Těšíš se na souboje s Lukášem Peškem?
„Těším se na ně stejně jako na každý jiný. Ale to, že Lukáš pojede supersporty, je pro český motorismus určitě dobrá zpráva.“

Jaká je tvoje nejoblíbenější trať a proč?
„Je jich více. Brno, Valencie, Portimao, Lausitz… Každá má něco. Prostě se mi líbí a sedí mně.“

Jak rád trávíš volno?
„Řekl bych, že sportem, ale já nic nedovedu dělat jen tak. Vždycky to mám jako trénink, takže volna jako takového mám minimum. Když přijedu ze závodů, tak se den, dva dny snažím odpočívat. Poté se věnuji tréninku a škole. Ze všeho nejraději mám, když si po těžkém tréninku můžu lehnout k televizi. To pak z toho nic nedělání mám opravdu dobrý pocit :). Ale dlouho to nevydržím.“

Máš nějakou radu pro začínající závodníky?
„Nejlepší průpravou je dle mého názoru minibike. Tatínkové by na své svěřence neměli vyvíjet žádný tlak a nechat je v klidu jezdit. Malé kluky to musí především bavit. Výsledky jsou v začátcích věcí naprosto podružnou. Pak se mohou dostat daleko. No a rada pro starší začínající motocyklové jezdce zní: jezděte jedině na okruhu, investujte do školy jízdy, přečtěte si odbornou literaturu o závodní jízdě na motorce a pozorně sledujte Caseyho Stonera a spol.“

My Ondrovi děkujeme za rozhovor a těšíme se na jeho účinkování v letošní sezóně Místrovství světa Supersportů! Navštivte také stránky Ondrova fanklubu www.ondra69fans.cz.