Technika jízdy - proč nejezdit "na krev"

Autor: Roman Kadlčík |  Kategorie: jak-jezdit |  11. 11. 2017

V předchozím článku jsem popisoval vznik paniky, panických reakcí a jak jim předcházet. Jezdit na krev nejenom že zvyšuje riziko pádu, ale ve finále vás vůbec neporychlí.

Jízda na limitu

Nejdříve si musíme uvědomit, že pojem jezdit "na krev" se nerovná jízdě na maximálním limitu motorky a pneumatik. Při jízdě takzvaně "na krev" totiž není na limitu motorka, ale vy. Je obrovský rozdíl v tom, bavíme li se o profesionálním závodníkovi nebo o hobby jezdci. Hobby jezdec se k limitu možná občas přiblíží, nebo se k němu blíží v určitých oblastech (třeba přilnavost zadního kola je relativně čitelná věc). Většinou s ním ale neumí pořádně pracovat a vlastně ani neví, kde ten limit je. Někdy je jedinou možností nalezení limitu pád, například u přilnavosti předního kola. To se vám asi zkoušet úplně nechce. Profesionální jezdec většinou má něco odpadáno a stálost podmínek, za kterých jezdí (vždy čerstvé pneumatiky, motorka ve špičkovém stavu apod.) mu k tomu napomáhá. Co se ale stane, když budeme najednou chtít hrozně moc? Co když budeme brzdit jako blázni, otvírát plyn jak na ploché dráze a brousit kartery o asfalt?

Překvapivý výsledek?

Pojedeme pomaleji. Proč? Znáte to, vyjíždíte na dráhu a v hlavě si říkáte, jak budete v každé zatáčce brzdit prudčeji a později. A ono se vám to třeba i povede (i když často vám v tom zabrání pravě pocit strachu a paniky). Brzdíte o padesát metrů později, motorka se pod vámi smýká ze strany na stranu a vy s vypětím všech sil skládáte motorku do zatáček. Už když sjíždíte z dráhy si v hlavě představujete ten brutálně rychlý čas a ihned po postavení motorky na stojany pádíte k časomíře. A ono ouha. Čas jste buď nezlepšili vůbec, nebo jen minimálně. Nechápavě kroutíte hlavou. Jak to sakra ti lidi dělaj, že jedou pod dvacet? Vždyť jsem jel všude na úplnou hranu! To stejné platí pro plyn. Přidáte moc brzo a začne vás to vynášet. Budete muset trochu ubrat. Není důležité, kdo přidá dřiv plyn, ale kdo přidá dřív plný plyn. Škrtat vším o zem je sice fajn pocit, ale čím více času strávím v náklonu, tím méně času můžu brzdit nebo přidávat plyn a tak dále.

Uvolněnost a absolutní pohoda na motorce. Leda tak si můžete dovolit to, co Simon Crafar na obrázku. Simon je krásným příkladem jezdce, který jezdí hroznou kudlu v absolutní pohodě.

Chyba za chybou

Budete kupit chyby, to je jasné. Možná se vám povede zajet jedno dobré kolo, ale to ke konzistentnímu zlepšení nevede. Jedině pokud budete jezdit v komfortní zóně, můžete sekat kolo za kolem s minimálními rozdíly, jako Baťa cvičky. Nebo jako Lorenzo padá na mokru. Nebo Marquez zvedá motorku z jistých pádů, nebo... no nechme toho :-).

Prej, ztratil jsem předek, nevadí, zvednu to ramenem. Aha...

Co se stalo?

Důležité je si uvědomit, proč nedošlo ke snížení času na kolo, přestože například posunutí brzdných bodů se povedlo. Odpověď hledejte v druhé části - brzdění "na krev". Ano, brzdíte co to dá, zadní kolo se zvedá do vzduchu, ale jsem přesvědčený o tom, že výsledkem toho je, že 90% z vás zatáčku přebrzdí (naprosto typická situace, se kterou se setkáváme na ODSPZ neustále) a vaše nájezdová rychlost se sníží. Tu půl sekundu, kterou naženete pozdějším brzděním, promarníte pomalým nájezdem a průjezdem zatáčkou. Tuhle chybu si musíte uvědomit. Hobby jezdci naopak dosáhnou zrychlení úplně opačným přístupem - slabším brzděním (rozebereme v některém z následujících článků). Krásný příklad toho, jak se jízda na krev nevyplácí.

 

"Jezdit na hranici svých možností tě neporychlí."

 

Chce to mít plán

Nad svojí jízdou musíte přemýšlet. To je jeden z důvodů, proč se člověk zasekne na nějakém čase a ne a ne ho stlačit dolů. Podle míry řekněme talentu je tato hranice, kdy intuitivně jedeme tak, jak je podle nás nejrychlejší, rozdílná. Někdo se zasekne v Brně na 2:30, někdo na magických 2:20 a jsou jezdci, kteří se okolo těchto časů motají klidně i několik let a nakonec se jim pod něj ani dostat nedovede. Potřebujete plán, ne bezmyšlenkovitě jezdit na hranici svých možností. Nemá smysl po trati kroužit jen tak, aniž byste na sobě nějakým způsobem nepracovali. Jak určit svá slabá místa a jak si stanovit postup pro jejich zlepšení rozebereme v následujícím dílu techniky jízdy.

Související články:

O autorovi

Roman Kadlčík

Šéfredaktor webu Okruháři.cz a motocyklový instruktor na Okruhových dnech na SPZkách. Zaměřuje se na techniku jízdy a techniku motocyklu. Bývalý závodník a vítěz Czech Endurance Cupu 2 v roce 2011.

roman@okruhari.cz