Rozhovor s Ondrou Coufalem o CECu

Tým IVRacing vídáme na našich okruzích už  poměrně dlouhou dobu. Kdy vznikl nápad začít závodit a kdo za ním stál?
 

V roce 2004. To se domluvili Viktor Noss s Ivo Duchoněm, po pár návštěvách na okruhu, že by mohli zkusit nějaký ten závod. Ta premiéra byla tuším v Trenčíně na letišti. Ještě nám z ní na dílně visí taková pěkná fotka. Viktor na RSV a Ivoš na GSX-R. No a od té doby už prošlo našima rukama hodně techniky a hodně věcí se změnilo. Za 5 let jsme toho stihli docela dost a hodně se toho naučili. A naše zkušenosti nabízíme všem účastníkům našich akcí.
 

V roce 2006 jste rozjeli velmi úspěšný Czech Endurance Cup. Jak jste přišli na založení takovéhoto poháru a případně kde ve světě jste se inspirovali?

No… já jsem pracoval na brněnském okruhu a pozorně jsem sledoval, jak fungují zahraniční agentury a přemýšlel jsem, proč to nejde u nás. Když jsem z okruhu odešel, rozhodli jsme se, že to zkusíme a uspořádáme amatérské závody pro všechny, nejen pro závodníky s licencí. Chtěli jsme přitáhnout lidi ze silnic na okruh a nechat je vykáznit tam. No a od té doby v tom pokračujeme...

První sezona, tři závody, všechny na Brněnském okruhu. Tohoto úvodního ročníku se zúčastnilo velké množství týmů. Očekávali jste takovýto zájem?
 

Po pravdě řečeno jsme vůbec nevěděli, co máme očekávat. Pokud mně paměť neklame, tak jsme byli první, kdo něco takového u nás rozjel, takže ani nebylo s čím srovnávat. Připravili jsme jednodenní podnik s tréninky a závody a hrozně se to chytlo. A to je dobře.
 

V té době se některým jezdcům nelíbilo závodění amatérů s profíky dohromady v jednom závodním poli. Jiným to zase vyhovovalo, protože se aspoň mohli něčemu přiučit. Jak jste vyřešili tento problém a jak to funguje dnes?
 

Já od začátku tuhle argumentaci o licencích a profících moc neuznávám, ale respektuji to. Profík je podle mě ten, kdo se závoděním živí. Takových máme v ČR jen pár. Profík není ten, kdo se jen zodpovědně připraví na okruhové ježdění, koupí si nahříváky, nachystá motorku atd. Na lyže se taky musí člověk náležitě vybavit, když k tomu přistupuje trochu rozumně.

Kromě toho, že závodníci, co mají licenci, jsou podstatně víc vyježdění ze závodů MČR, tak mezi nimi a ostatními účastníky CEC, žádný rozdíl není. Někomu víc vyhovuje, že závodí s rychlejšíma, protože se může něco přiučit a odkoukat. Jiný by zase rád závodil s pomalejšíma, protože tím zvyšuje své šance, že si doma postaví na poličku pohár. Každému vyhovuje něco jiného, což je přirozené. Abychom vytvořili podmínky přijatelné pro většinu jezdců, zvolili jsme rozdělení výsledků na týmy s licencemi a bez nich. Vždy jsem však zastával názor, že to není úplně správné dělení, ale fungujeme tak.

Podstatnější problém se však objevil v roce 2008, kdy se začal výrazně zvětšovat rozdíl v časech na kolo mezi nejrychlejšími a nejpomalejšími týmy. To podle našeho názoru začalo být docela nebezpečné pro všechny a dříve nebo později by to asi skončilo nějakou větší kolizí. Proto jsme pro ty papírově pomalejší jezdce vytvořili CEC2. Dvouhodinovku pro dvoučlenné týmy. Jakousi CEClight verzi vytrvalostních závodů. Očekávali jsme, že se sníží počet týmů v CEC, ale nečekali jsme, že startovní pole v CEC2 bude plné. To nás trochu překvapilo. S odstupem roku to hodnotíme jako krok správným směrem, protože závodu CEC i závodu CEC2 to hodně prospělo a hodně se zvedla úroveň obou závodů.
 

V druhé sezoně CEC, tedy 2007, jste závody rozšířili i na Mostecký okruh a v dalších sezonách se začalo vyjíždět i do zahraničí. Jak to vzali jednotliví jezdci a týmy? Nebo vzešel tento nápad od nich samotných? Přece jenom je to velká finanční zátěž navíc.
 

Velká finanční zátěž navíc? S tím moc nesouhlasím. Záleží totiž na úhlu pohledu a konkrétním člověku. Pro lidi z Moravy je pochopitelně dražší jezdit do Mostu nebo na Lausitz, ale levnější jezdit do Brna nebo Maďarska. Pro lidi ze středních a západních Čech je to naopak. Lidem z východních Čech je to asi celkem jedno. To jsou náklady na dopravu. Benzín, pneumatiky a náhradní díly na motorku, těm je jedno, na kterém okruhu se spotřebují. Startovné je stanoveno bez ohledu na místo konání závodu. Ubytování u většiny lidí moc velkou roli nehraje a poslední položkou na seznamu nákladů je jídlo a to je paradoxně asi nejdražší v Brně (pokud počítám jídlo v restauraci na okruhu).

Takže bráno z širšího uhlu pohledu, organizování závodů i jinde než v Brně, může být pro někoho náklad navíc, ale pro jiného třeba nějaké úspora navíc. Určitě se ale nedá mluvit o velké finanční zátěži.

Sami jezdíme s týmem po závodech MČR do Brna, do Mostu, na Pannonii i na Hungaroring, takže o struktuře nákladů na závodění máme celkem přesnou představu. Náklady na cestu jsou v tom celém balíku peněz potřebných na sezonu méně významná položka. A troufám si tvrdit, že to platí obecně.

Tolik peníze. Z pohledu jezdců a týmů jsme zaznamenali vesměs pozitivní reakce. Málokoho baví brousit slidery pořád ve stejných zatáčkách. Někdo má víc najetý Most, někdo Brno. Tím se síly vyrovnávají a závod je tak zajímavější. Na Lausitzu byla většina jezdců loni poprvé a ti, co přijeli trénovat den předem to pak poznali v závodě. Hungaroring v roce 2008 byl podobný příběh.

Naším cílem je organizovat každý závod na jiném okruhu. To je nejzajímavější a stejně náročně pro všechny. Nikdo nemá jasnou výhodu domácí trati a tak to má být.

No jednoznačně. A hned od prvního závodu, který jsme pořádali loni v Brně. A táhlo se to celou sezonu. Závodění je koníček, který žere místo ovsa peníze. A nemalé. Ekonomická recese se odrazila všude a všechny agentury, které znám, včetně té naší, zaznamenaly loni úbytek jezdců. A letos to nebude jiné. Roky 2006 až 2008 se asi hned tak nevrátí a s tím je třeba počítat.

Zájem o závody je pořád, ale už ne tak velký, jak býval. Někoho to přestalo bavit, někdo si našel jiné hobby, jiný zase nedá dohromady rozpočet na celou sezonu, ale jen na pár akcí. Takže poptávka klesá. Navíc u nás přirozeně vzniklo několik nových agentur, což je v dobře. Tím se rozšiřuje nabídka. Klesající poptávka… rozšiřující se nabídka… uvidíme, co z toho vzejde. Ekonomické zákony platí pořád.

Tou hlavní novinkou je, že jsme odstranili zmatek, který jsme do organizace trochu vnášeli loni. J Připravili jsme také hodně konkurenceschopné ceny. Do ceny jsme zakalkulovali vše, co je třeba, takže nikdo už nebude na okruhu překvapen, že musí doplácet nemalou částku za pojištění nebo transpondér.

Ze startovného závodu CEC nebo CEC2 jsme odpárali volné tréninky. Kdo chce, může si je přikoupit, kdo nechce, nemusí a něco ušetří. Program volných tréninků jsme nastavili na 5 nebo 6 jízd denně, cože je ideální. Navíc se o volné jízdy můžou rozdělit dva jezdci.

Nikdy nemůžeme vyhovět všem, ale snažili jsme se vše nastavit tak, aby naše nabídka byla co nejflexibilnější a vyhověla co nejvíce lidem. A to se nám snad povedlo.

Nejvíc času jsme ale strávili na věcech, které nejsou na první pohled moc vidět. Od kompletně přepracovaného webu, který sklidil velmi pozitivní ohlas ze všech stran, po naše interní aplikace, které si vyvíjíme a které nám pomáhají dobře připravovat akce.

Svatá pravda. Pořád jsme chápaní ne jako agentura, ale jako pořadatel CEC. My jsme ani ten název agentura moc v minulosti netlačili a tím jsme k tomu názoru na nás taky sami přispěli.

Pod agenturou vidím spíš nějakou cestovku, reklamní nebo personální agenturu. Výstižnější název, než agentura, je klub a klubové závody. To má ve světě tradici a to nejlíp vystihuje, co už pár let děláme a chceme dělat. Proto jsem i letos určitým způsobem zformalizovali klub a založili racing4fun.cz. To je totiž přesně ono. Závody pro zábavu, ne pro slávu, závody pro všechny, kteří nechtějí riskovat život v provozu na silnici. A členem našeho klubu se může stát kdokoliv. Mladý.. starý... rychlý.. pomalý.. muž.. žena.. s licencí.. bez licence.. s řidičákem nebo už bez řidičáku.. je to jedno. Kdokoliv, koho baví jezdit na okruhu a užívat si to. A může se jen tak vozit ve volných jízdách, nebo závodit v závodech. Bavit se tím. Čím víc členů klubu, tím lepší a zajímavější naše klubové akce budou.

A CSC ? to je alternativa vytrvalostních závodů, které pořádáme. Není to soutěž týmů, ale soutěž jednotlivců. Závody na 11 nebo 14 kol. Podle délky okruhu. Jednoduše pořádný individuální závod, kde je dost kol na to, aby jezdec dohnal pokažený start a uplatnil i určitou závodní taktiku a strategii. Název Czech Superstock Cup by neměl nikoho odradit. Vyjadřuje jen to, že se závodí na v podstatě sériových motorkách. Všichni mají velmi podobné šance.

Letošní sezona ještě nezačala, ale Vy už určitě přemýšlíte nad tou příští. Čeká nás něco nového? Podíváme se na nějaké nové okruhy nebo pojede se třeba i další cup?
 

Další cup asi ne. Nové okruhy možná, budou-li nějaké nové okruhy. Budeme dál pokračovat v tom, co děláme. Volné jízdy, krátké závody, vytrvalostní závody. Otázka je počet závodů, počet akcí za rok, na kterých okruzích atd. Budeme zase sbírat celou sezonu náměty a připomínky, přemýšlet nad nimi a budeme je promítat do našich akcí. Pracujeme ale už teď na několika inovacích, které budou hodně zajímavé. Hlavně pro členy klubu, kterých bude doufejme co nejvíc.. J