Tři průlomové technologie Ducati vymyslel geniální inženýr, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Jmenuje se Robin Tuluie. V německu narozený astrofyzik a bývalý motocyklový závodník pracuje na projektu Ducati s Gigi Dall’Ignou od roku 2016. Tuluie je vázán naprostou mlčenlivostí ohledně jeho role v Borgo Panigale, ale dobrý obrázek o jeho práci si můžeme udělat z jeho dvou předchozích angažmá. Týmům Renaultu a Mercedesu ve Formuli 1.
V Renaultu on a jeho tým vytvořili úplně první laditelný tlumič hmoty (anglicky tuned mass damper, snad vás náš český překlad neurazí) který byl kdy v motorsportu použit. Fernando Alonso s ním v roce 2005 vyhrál titul mistra světa. O několik let později v Mercedesu vymyslel hydraulický regulátor světlé výšky vozu, který dovedl Lewise Hamiltona k titulu v roce 2014. Název jeho pracovní pozice v Mercedesu byl všeříkající – hlavní vědecký inženýr.
Tyto technologie byly následně v F1 zakázány. Jednoduše proto, že poskytovali jejich vlastníkům obrovskou výhodu.
Po svém angažmá v Mercedesu začal Tuluie pracovat pro Bentley jako ředitel technologické divize a zde začla i jeho spolupráce s Ducati, protože obě značky jsou pod křídly stejné společnosti – VW Group, která vlastní taktéž Audi a Porsche.
Tuluie je asi nejdůležitějším inženýrem v MotoGP, i když o něm většina lidí v paddocku nikdy neslyšela.
Ducati dominuje současné MotoGP z několika důvodů včetně tří zásadních inovací, které do šampionátu přinesla. Desmosedici je totiž vybavena laditelným tlumičem hmoty, který pohlcuje chatter (jemné vibrace) kol a tlumičů. Má hydraulicky ovládanou světlou výšku a takzvaný holeshot device. Zařízení snižující tendenci motorky zvedat přední kolo a tím pádem zlepšující akceleraci.
Už chápete?
Novinářská legenda MotoGP Mat Oxley měl možnost s Tuluiem mluvit. Sice se jej nemohl zeptat přímo na Ducati, ale mohl se dozvědět více o jeho práci pro Renault a Mercedes. Závěry si z jeho odpovědí můžete vyvodit sami. A pokud si odpovíte správně, pochopíte, proč je tak důležitou osobou v MotoGP.
Tuluie vždy tíhnul k motorkám. Závodil v USA v osmdesátých a devadesátých letech a postavil si svou vlastní závodní motorku poháněnou motorem ze sněžného skůtru (700cc dvoutakt). Byla to pravděpodobně první motorka postavená na základě počítačových simulací. Tularis (tak se ta motorka jmenovala) zajela několik nejrychlejších kol na různých tratích a vyhrála americký šampionát.
Když začal Tuluie pracovat u Renaultu v roce 2004, věnoval se simulacím dynamiky vozů ve společnosti MTS Systems, společnosti zabývající se testy a simulacemi napříč průmyslem. MTS Systems v roce 1970 vyvinula laditelný tlumič hmoty, aby zabránila kymácení mrakodrapů ve větru. První budova s touto technologií byla 60 patrová John Hancock Tower v Bostonu. Byla vybavena dvěmi třísettunovými ocelovými závažími umístěnými v 58. patře budovy. Ty se pohybovali sem a tam po kluzkém ocelovém plátu v protipohybu ke kymácení budovy ve větru, ale byly k ní připevněny pomocí pružin a tlumičů.
Když se Renault připravoval na sezónu 2005, tým narážel na problémy s nestabilitou vozu. To vedlo Tuluieho k zamyšlení…
„Dino Tosso (šéf aerodynamiky) mi zavolal ohledně problému s nestabilitou ve větrném tunelu.“ Vzpomíná. „Jakmile auto nabralo rychlost, začlo tancovat ze strany na stranu a vybočovat. Podíval jsem se na to a řekl si, že to je přesně jako budovy ve větru. Potřebujeme tedy laditelný tlumič hmoty.“
„Uvědomil jsem si to, protože Neil Peterson, fenomenální inženýr v MTS, měl ve své pracovně umístěný změnšený model Hancock Toweru s laditelným tlumičem hmoty. Udělali jsme pár simulací, vytvořili úplně základní model, který by reprodukoval kýžený efekt a optimalizovali jeho umístění. Jakmile jsme auto umístili do větrného tunelu, výsledek byl fantastický. Vyřešilo to problém. Pak za mnou přišel Bob Bell (ředitel Renaultu F1) a zeptal se mě, jestli to dokážeme přenést do reálných podmínek.“
„Nebyla to otázka splnění technických regulí, ale šlo o to jestli to autu pomůže na trati. Tak jsme tlumič otočili. Neřešil tedy vybočení do strany, ale houpání vozidla nahoru a dolů. Dali jsme jej do čumáku simulátoru. Bylo to zlepšení o tři desetiny na kolo!“
Tuluieho počítačové simulace byly tak přesné, že stejného výsledu dosáhl tlumič i na trati. A jakákoliv technologie, která z ničeho vyčaruje 3 desetiny vteřiny, je čisté zlato. Není pochyb, že toto zařízení pomohlo Renaultu vyhrát sezónu 2005.
Tlumiče hmoty (taktéž je můžeme nazvat pohlcovače harmonických kmitů) se používají v motocyklovém sportu aby vymýtili pumpování zadního tlumiče a chatter, jemné vysokofrekvenční vibrace v bodě doteku gumy s povrchem. Ty mohou vést až k pádu jezdce. Chatter se může objevit kdykoliv, protože motorka je vlastně pružná soustava (gumy, rám, kyvná vidlice, kola, vidlice, brýle apod.) a když dojde k určité rezonanci mezi těmito částmi, vznikne chatter, který se velmi těžko odstraňuje. Proto jsou tlumiče hmoty tak velkou pomocí jak pro jezdce, tak pro inženýry.
Ducati umístila tlumič vibrací do podsedlové části. Je to taková ta černá kostka na konci motorky. Co je přesně uvnitř, nevíme. Z fotek havarovaných strojů lze rozpoznat soustavu závaží a tlumičů. Podsedlovka je pro jeho umístění nejvhodnější, protože využívá pákového efektu. Čím dál od těžiště motorky, tím lépe. Ducati jej poprvé použila v roce 2017 a shodou okolností (nebo ne?) to byl rok, kdy poprvé od doby Stonera bojovala o titul.
Několik let po úspěchu jeho zařízení u Renaultu přešel Tuluie a Bell do Mercedesu. Zde vyvinuli regulátor světlé výšky vozu. Velmi komplexní hydraulický systém vytvořený s cílem udržet optimální vzdálenost od vozovky pro ideální grip a přítlak ve všech momentech průjezdu tratí - v zatáčce, na brzdách, při akceleraci. Tento hydraulický systém se skládal z neuvěřitelných 2000 dílů. Pro porovnání, celá formule jich měla 6 tisíc. Proč to Tuluie dělal? Protože elektronické nastavování tlumičů je v F1, stejně jako v MotoGP, zakázáno.
„Vlastně jsme vytvořili hydraulický počítač,“ pokračuje. „Čeho jsme nemohli dosáhnout kvůli pravidlům elektronicky, dosáhli jsme hydraulicky. Můžete pracovat s tlakem, regulovat toky pomocí spojení ventilů, zásobníků a pístů. Je to analogie k odporům, cívkám a kondenzátorům. Systém dokázal udržet vůz v optimálních hodnotách fenomenálně dobře. Typicky jsme nebyli víc jak milimetr mimo zideální pozici za celé jedno kolo za jakýchkoliv podmínek. Někdy i půl milimetru a nikdy víc jak 2 mm.“
To je pro auto, na které na závodní trati působí masivní přetížení, neuvěřitelné.
Holeshot a zařízení pro regulaci světlé výšky na Ducati nemůžeme považovat za hydraulickýmé "počítače", protože se nenastavují sami. Místo toho jsou ovládány jezdcem. Obě zařízení soupeři okopírovali. Je tedy důležité si uvědomit, proč tyhle vychytávky existují. Zvedání předního kola je největším limitem akcelerace v MotoGP. Před každým startem proto jezdci otočí páčkou, která stlačí zadní tlumič přes soustavu ventilů, zásobníků a pístů. Tím se motocykl sníží a stane se z něj dragster. Čím méně wheelie, tím více plynu může jezdec otočit.
Světlou výšku pak reguluje jezdec na výjezdu ze zatáček. Pomocí přepínače sníží světlou výšku motorky – méně wheelie, více plynu na výjezdu a lepší akcelerace. Tady to máte. Jako každý dobrý závodní tým hledala Ducati výhodu kdekoliv ji mohla najít. Myslela prostě "out of the box".
„Abyste mohli vyhrávat mistrovství světa, musíte být excelentní ve všem,“ uvádí Tuluie. „Oblasti, ve kterých nevynikáte, jsou slabými články řetězu.“
Tuluieho největší devízou je počítačové modelování a simulace využívající umělou inteligenci a strojové učení k masivnímu urychlení vývoje ve všech oblastech. Od motoristického sportu po lékařství, vesmír, letecký průmysl a obnovitelné zdroje.
Nedávno založil vlastní společnost PhysicsX, deep-tech společnost vědců a inženýrů, vyvíjející aplikace strojového učení s cílem masivně urychlit fyzikální simulace a umožnit novou hranici možností optimalizace ve fyzickém designu a inženýrství‘. Jedním ze současných projektů společnosti je mechanické srdce.
Svět se mění. A velmi rychle. Takže ať už si myslíte o průkopnických technologiích MotoGP jako je Tuluie cokoli, musíte obdivovat jeho mimořádnou schopnost přemýšlet mimo zajeté koleje.
