,

Suzuki Cup 2019

19. 12. 2019 – Roman Kadlčík – foto: MOTOHOUSE
19Pro
Suzuki Cup 2019

Venku je hnusně. Na motorce krom endura se jezdit už nedá. Chuť zatahat za heft ale už začíná dosahovat závratných výšin. Řešení? Halové pitbiky!


Ideální řešení problému každého motorkáře přes zimu. Kde zatahat za heft? Indoorové minibiky a pitbiky se postupně začínají rozšiřovat mezi lidi a možností, kde se svézt je dneska už  více. Jednou z nich jsou i elektrické pitbiky v pražském Pitland.cz.

ePit

Tradiční naříkání nad odklonem od spalovacích motorů hoďte za hlavu. Elektrické pitbiky mají nesporné výhody. Nemusíte mít odvětrávanou halu kvůli výfukovým plynům - můžete v ní topit a při jízdě nezmrznete. Stroje jsou výkonově totožné a jejich údržba bude taky jednodušší. Krom toho, že nevydávají skoro žádný zvuk (aspoň na sebe můžete při jízdě křičet a slyšíte se) a nemají spojkovou páčku, více rozdílů nenajdete.

Zadní brzda je na svém místě na pravé noze, řadit není potřeba a komu by přišla levá ruka nevyužitá, může pomocí tlačítek ovládat motorovou brzdu, jejíž síla je přizpůsobena zvolené mapě (na to spíš čas mít nebudete). Posez na pitbiku je oproti malinkatému minibiku o dost příjemnější. Nejste tak skrčení a pozice se více podobá té na velké motorce. Musíte se hýbat. Neustále přesedávat, rychle měnit směr, ovládat plyn, brzdu. Geniální cvičení na koordinaci pohybů a pilování jízdní pozice. Pitbike je hravý, až přehnaně agilní. Váží pouze 82,5 kg a obuté jsou na Mitas MC35 S-racer Medium. Musíte být přesní. Gumy drží po dvou kolech fest a ztráta adheze se projeví odskakováním zadního kola. Chcete hledat limit? Prosím, když to přeženete, pád vás bolet nebude.

ePity mají k dispozici tři palivové mapy. První je omezena na 30km/h. Plyn prakticky nemusíte řešit, skoro pořád máte plnej. Soustředit se můžete na stopu a jízdní pozici. Druhý stupeň, který jsme jezdili my, už vyžaduje práci s plynovou rukojetí. Na plno se dá jet pouze jedna zatáčka (pokud jste dostatečně šikovní a odvážní). Maximální rychlost se pohybuje kolem 50km/h. Pitbike je živý a má celkem odpich. Na danou trať naprosto dostačující. Třetí mapu jsme si nevyzkoušeli, ale prý je to docela masakr s max. rychlostí až 120km/h. Pitbike v tomto režimu zrychlí na 60km/h za dvě vteřiny. To už bude chtít zkušeného pilota.

Suzuki Cup

Celou tuhle srandu organizovala česká Suzuki. Několik českých motocyklových novinářů se sešlo, aby poměřilo své síly v premiérovém ročníku (bylo by fajn, kdyby se z toho stala tradice). V každém týmu byli tři jezdci. Karlos byl v týmu Motohouse chudák úplně sám, tak jsme jej museli s Honzou doplnit (pak nechápu, proč nejel spíš Karlos za Okruháře, ale my za Motohouse, ale co :D). Jely se tři závody. V každém startoval jeden jezdec z týmu. Výsledky ze všech závodů se sečetli a podle nich se stanovilo celkové pořadí týmů. První závod skupiny A odjel Honza.

Podařilo se mu udržet druhé místo za Vláďou z Motorkáři.cz a před Davidem Bodlákem z Motocyklu. Dobře on! Druhý závod jel Karlos a o vítězství se porval s Pepou Sršněm. Bylo to dost těsné. Karlos startoval jako druhý a neustále dýchal Pepovi na záda. V pozdější části závodu se do souboje přimíchali kolaři a byť Karlos stahoval, cílovou pásku protnul jako druhý. Do třetího závodu jsem nastoupil já a zvítězil stylem start cíl s pohodlným náskokem (taky si měl nejlehčí skupinu! pozn. redakce). V celkovém součtu tedy zvítězil tým Motohouse (jakože Okruháři).

Individuálek

Suzuki si pro nás připravila ale ještě jeden závod. První dva z každého skupinového závodu plus jedna divoká karta se seřadili podle dosažených časů do závodu jednotlivců. První startoval Sršeň, druhý Karlos a já třetí. Všichni tři jsme byli hodně vyrovnaná, prakticky v jedné desetině. Po startu jsem šel vnitřkem před Karlose (vyměkl, prý se nechtěl zranit nebo co, přitom má airbagovou kombi, takže co se mlže stát?) a pověsil se na Sršně. Tady šlo o milimetry. Část trati jsme volili hodně odlišnou stopu.  V nájezdu do levotočivé zatáčky jsem se dostal vedle něj, ale jak si ji chtěl nadjet, došlo ke střetu (sorry, to sem nečekal). Rychle jsme znovu nasedli, zapojili trhák (bez něj motorka "nenastartuje") a začali stahovat ztrátu z posledních míst.

Rychle jsme se probojovali na třetí a čtvrté místo. V nájezdu do předposlední zatáčky jsem cítil svoji šanci a dostal se na vnitřní stopu. Předjetí se podařilo, vyhráno ale zdaleka nebylo. Neustále mi byl v patách a křičel na mě, ať uhnu :-D. Dvě kola do konce jsme dohnali Vláďu jedoucího na druhém místě. Byť jsme byli oba rychlejší, nepodařilo se nám přes jeho defenzivní stopu dostat. Cílem jsem tedy projel třetí a Sršeň čtvrtý. Karlos si to v poho neohroženě odkroužil na prvním místě (nemáš zač Kájo).

Ten správný zimní adrenalin

Závod jednotlivců byla taková pověstná třešnička na dortu. Adrenalin a takový to správný závodnický napětí. Užil jsem si ale každou jízdu, i  když šlo jen o trénink. Jízda na ePitu je prostě neskutečná prdel. Ostatně, jak bylo vidět z našich reakcí na videu. Rozhodně to stojí za návštěvu v Pitlandu. Jo a věci sebou tahat nemusíte. Všechno vám půjčí, včetně kombinézy, helmy apod. Stačí projít úvodním školením a můžete do aleluja pilovat jízdní styl a užívat si třeba pod dohledem instruktorů, kteří vás nasměrují v čem se zlepšit.

DSC_0002_resize.jpgDSC_0054_resize.jpgDSC_0060_resize.jpgDSC_0088_resize.jpgDSC_0099_resize.jpgDSC_0109_resize.jpgDSC_0126_resize.jpgDSC_0132_resize.jpgDSC_0165_resize.jpgDSC_0172_resize.jpgDSC_0182_resize.jpgDSC_0188_resize.jpgDSC_0200_resize.jpgDSC_0212_resize.jpgDSC_9712_resize.jpgDSC_9717_resize.jpgDSC_9734_resize.jpgDSC_9760_resize.jpgDSC_9763_resize.jpgDSC_9782_resize.jpgDSC_9803_resize.jpgDSC_9811_resize.jpgDSC_9859_resize.jpgDSC_9866_resize.jpgDSC_9885_resize.jpg

Roman Kadlčík

Šéfredaktor webu Okruháři.cz a motocyklový instruktor na Okruhových dnech na SPZkách. Zaměřuje se na techniku jízdy a techniku motocyklu. Bývalý závodník a vítěz Czech Endurance Cupu 2 v roce 2011.

roman@okruhari.cz
Loading...