Hodně z nás si cestu k okruhovému ježdění našlo samo. Nebyl nikdo, kdo by poradil (pokud jste neměli zkušenějšího kamaráda), infromace nebyly běžně dostupné a i samotné ježdění bylo relativně drahé. Dnes je situace pro začínající jezdce mnohem přívětivější, i když chyby, které dělají, jsou pořád stejné.
Vidíme to sami na naších Okruhových dnech na SPZkách, často se opakují špatné návyky, které jezdci mají třeba ze silničního ježdění nebo jiných "motoškol" (my nejsme motoškola! pozn. red.). V tomto článku ale nechci poukazovat na jezdecké chyby jako takové, ale na chyby v přístupu k samotnému okruhovému ježdění. Tyto řekněme né úplně vhodná rozhodnutí ve výsledku zpomalují jezdcův posun a stojí hromadu peněz. Ano, je to jako ve všem, lehce se to říká, ale každý má svoji hlavu a dělá si co uzná za vhodné a musí si na to přijít sám. Často jsou důvodem finance, které jezdci nedovolí dělat věci tak, jak by správně měl. Holt jsme měli asi radši hrát radši šachy nebo co.
1. Teď to tam pošlu!
To máte takhle. Nějaký ten den jste už na okruhu strávili, časy jdou postupně dolů, ale to vám nestačí. Potřebujete víc a nejlépe hned. Chcete jet ještě rychleji a dát to prokletý Brno konečně pod dvacet! Nasedáte na motorku, zaklapnete hledí a v hlavě si opakujete, jak následující dvacetiminutovku budete neskutečně tahat a jak pozdě budete brzdit. Na trati máte pocit neskutečného progresu, brzdné body jste si posunuly, brzdili jste jako čert, až se pod vámi motorka pěkně rozvlnila (ještě že sebou máte náhradní trenky), na výjezdech jste gasovali tak, že vám prdel šla pořad do strany. Přijíždíte do boxu a okamžitě po sesednutí z motorky a sundání helmy běžíte k časomíře abyste zjistili, že jste posledních dvacet minut kroužili o vteřinu a půl pomaleji (no schválně, komu se to už stalo?). Jak je tohle sakra možný?
Asi jsem někde udělal chybu...
Stačí si uvědomit pár věcí a rychle vám dojde, že tohle není cesta k úspěchu. Zásadní problém je v tom, že se snažíte jet za limit vašich současných schopností. Dostáváte se ven z vaší komfortní zóny. Pokud najedete do zatáčky ze strachem v očích, způsobí to panickou reakci. Ano, zahamstnete brzdu co to jde (odtud ten neskutečný pocit rychlosti), ale krom toho, že minete apex a správnou stopu, do zatáčky vjedete nízkou rychlostí nebo netrefíte výjezd, nedosáhnete žádného zlepšení. Pokud jedete mimo vaši komfortní zónu, jednotlivé vjemy, které do vašeho mozku putují od motorky a pneumatik, jej dokonale zahltí a vy je pak nedovedete správně vyhodnotit. Potom veškeré úkony, které na motorce provádíte, děláte špatně a s chybami. Plynulost je pro rychlost naprosto zásadní.
Ještě k tomu brzdění, sám jsem s tím dlouho bojoval. Nedokázal jsem pochopit, jak je možné, že jsem jezdil stejné, nebo dokonce pomalejší časy, když jsem prokazatelně brzdil později. Potom jsem si uvědomil, že jsem sice brzdil později, to ano, ale o to intenzivněji a do zatáčky jsem pak najížděl nížší rychlostí. Hlava mě prostě pod náporem pocitu, že přilítavám do zatáčky hrozně rychle, nenechala udržet dostatečnou rychlost a vždycky jsem byl v nájezdu pomalý. Tak jsem místo relativně středního brzdění, dříve a s klidem a třeba i hluboko do zatáčky (což je rychlejší, bezpečnější a příjemnější), vždy panicky zaflokoval na pár metrech a úplně pokazil zatáčku...
Zrychlovat je potřeba postupně a hlavně vždy zůstat ve své komfortní zóně.
2. Hrotič
Tohle určitě taky znáte. Mám správně nafoukané gumy? Měřák ukazoval 1,55, má být 1,6, nezahodím to kvůli tomu? Přední destičky už za sebou něco mají, to už nebude ideální, rychlejší čas na nich už stejně nezajedu. Utáhl jsem dobře zadní kolo? Ta zadní směs je do 25 stupňů, teď je 23,5 neměl jsem ji radši vyměnit, a tak dále a tak dále. Ano, být precizní je na závodní dráze zásadní, ale vocaď pocaď. Zvlášť když jste se ani zdaleka nepřiblížili na limit svůj a své motorky, kde teprve tyto detaily začínají hrát roli. To, co vás totiž zpomaluje, není o půl desetiny baru nižší tlak, ale blok v hlavě, který si tímhle budujete. Podvědomě potom nepojede na maximum, nebudete se soustředit, pořád vám budě něco vrtat hlavou. Jak asi tušíte, je to nejlepší cesta, jak si z motorky udělat trsátka. Asi nejlepší je, mít vlastního mechanika, kterému důvěřujete a na motorku prostě naskočit s pocitem, že je všechno jak má být. Jasně, většinou si šroubujete sami, tak buďte trochu soudní a berte věci malinko s nadhledem.
Za tepla, nebo za studena? Bar nebo PSI? Změřil jsem to dobře? Pomóoooc...
3. Nakuju to co to jde!
Tohle obecně není úplně špatně. Pokud na to mám finance, chci mít na motorce to nejlepší, co se dá sehnat, to je jasný. Tohle já naprosto chápu a vůbec to nemám lidem za zlé. Nahoďte to na Öhlins, dejte kontrolu trakce, telemetrii. Proč ne, všechno vám to pomůže k rychlejšímu času. Co mi ale přijde hloupé je, pokud je to na úkor trenínku a času stráveného na trati. Chápejte, pokud se dostanete do situace, že nemůžete jet trénovat, protože jste utratili poslední peníze z rozpočtu za Akrapa, je asi něco spatně.
Hodně lidí vám řekne, že nemá smysl do motorky investovat, pokud nejedete opravdu palbu (pro příklad třeba 2:10 - 2:12 v Brně na sériové R6 07-). Mají pravdu, dnešní motorky na to mají a zvládnou to bez jakýchkoliv úprav. Jenže ruku na srdce, s dobrým podvozkem se na takový čas dostanete mnohem rychleji a kdo z vás by to neudělal, když může? Pokrytci :).
Co teda osobně nemám rád, je zvyšování výkonu motoru. Je to ta poslední věc, co byste měli na motorce udělat, a to pokud chcete opravdu závodit. Za hrozně moc peněz získáte pár koníků navíc, které vás sice na rovince pošlou o dvacet metrů před soupeře, ale taky co pět set kilometrů na generálku motoru...
Víte, jaký je rozdíl mezi sériovou šestkou a nakutou šestkou? Připadáte si, že jedete s prstem v nose a ono ejhle, jste o sekundu rychlejší. Dobrá motorka dokáže "skrýt" to drama, které se pod vámi děje. Všechno na jí jde tak nějak samo a lehce...
4. To je dobrý, to ještě vydrží
Tady vstupuju na dost tenký led, ale sám jsem si tím prošel. Pokud ježdění na okruhu milujete, uděláte pro to všechno. Pokud to znamená na konci dne obcházet paddock a dívat se po vyhozených pneumatikách, které by se vám ještě hodily, je to OK, taky jsme to dělali. OK to není, když je řetězovka vytahaná jak guma od tepláků, z předních vidlic chčije olej a kapoty drží na eskapáskách. V takové situaci jste jednak nebezpeční pro ostatní jezdce a jednak stejně nezrychlíte. Takový roztrhnutý řetěz sebou vezme část motorky a jezdcovu nohu. Radši pošetřete a dejte motorku pořádně dokupy, ať si můžete jízdu na okruhu doopravdy užít.
5. Nepotřebuju instruktora, naučím se to sám
Jo, naučíte. Pokud máte vrozený talent, najdete ideální stopu přirozeně (ne vždy). Relativně rychle se dostanete do slušného tempa. Budete ale taky dělat spoustu chyb, které budete muset, pokud budete chtít dál zrychlovat, odbourat. Typickým projevem jezdce samouka je nevyváženost jednotlivých úkonů. Například nikdy netrefí výjezd, ale dožene to dobrými brzdami, nemá ideální stopu, ale nebojí se to naklopit až brousí stupačky a blok motoru. Nedostaky v jedné oblasti nahrazuje odvahou a agresivitou v jiných. Dobrý jezdec ale musí být vyvážený a nesmí v žádné oblasti vyloženě ztrácet. Na dobrou cestu ho navede právě třeba zkušený instruktor.
Stačí volit správnou stopu a pojedete rychleji a zároveň bezpečněji.
6. Bez instruktora ani ránu!
Opačný extrém. Je super, když si na začátku své jezdecké kariéry nastudujete nějakou teorii, nebo se svezete s instruktorem. Eliminujete tím chyby, které byste jako samouk mohli dělat a osvojit si je. Jak jste se totiž jednou chyby naučili dělat, velmi těžko je napravujete, stojí to hodně času na trati a tedy peněz. Investice do vzdělání se tedy ve výsledku rozhodně vyplatí. Čeho jsem si ale několikrát všiml bylo to, že to jezdec malinko přehání. Je fajn vzít si instruktora, který odhalí vaše chyby a předá vám informace pro vaše zlepšeni. Vy ale musíte jít a tyto infromace si osvojit a nechat si je dostat pod kůži. Je úplný nesmysl vzít si hned zase instruktora, neřekne vám nic jiného, než co vám řekl poprvé. Pointa je stejná, jako když se učíte sami. Nejdříve si musíte jednotlivé úkony osvojit a zažít jeden pro druhém a postupovat od jednoho k druhému. Dokud si nezažijete správnou pozici těla, nemá smysl řešit posouvání brzdných bodů. Pokud se budete snažit naučit všechno naráz, akoratá budete všechno kazit. Takže s instruktorem rozhodně ano, ale než si jej vezmete znovu, převeďte do praxe, co vám řekl poprvé.
7. Gumy jsou základ
Já vím, já vím, zase to stojí peníze, ale bez dobrých pneumatik to daleko nedotáhnete. Jeté gumy jsou dobré do určité úrovně, pak začnete narážet na to, že každá jetá guma, kterou obujete se chová jinak a má jinou úroveň přilnavosti. Krom toho, že půlku tréninku strávíte jenom tím, že budete hledat grip pneumatik, vás taky může pěkně překvapit a poslat okamžitě k zemi. Místo toho abyste ušetřili tak zahučíte do opravy motorky. Věřte mi, jednou nazujete novou gumu a už nebudete chtít jinak. Taky teprve potom si můžete začít hrát s podvozkem. Jak chcete poznat změny v podvozku, když se ztratí v odlišnosti jetých pneumatik? Nové gumy vám poskytnou potřebnou jistotu.
Už jste někdy sjeli gumu úplně na krev? Ja ano. To vám zadek ujíždí i v mírném náklonu při nájezdu do zatáčky :-). Jen tak z hecu jsem do ni řízl, zbylo na ni 1mm gumy. Neberte si ze mě příklad...
8. Nahřívát, nahřívat, nahřívat
Nahříváky jsou základ, měla by to být jedna z prvních věcí, které si koupíte. Proč? Nebudete muset dvě kola kroužit jak kača v čepici než si budete jistí, že jsou vaše pneumatiky dostatečně zahřáté. Po tuto dobu jen zbytečně ojíždíte gumy, destičky a spalujete benzín. Žádný jiný smysl takové ježdění nemá. Ze šesti dvacetiminutovek za den ujedete 12 kol jen tak pro srandu králíkům. Dvanáct kol! S nahříváky těchto 12 kol budete moci bezezbytku využít a rapidně si snížíte pravděpodobnost pádu kvůli studeným pneumatikám. Taky je budete mít konečně nafoukané na správný tlak, protože u závodních gum se tlak měří kdy? No za tepla přece.
A co vy? Byli jste někdy v podobné situaci? A co vám otevřelo oči?
