Na závodní trati jsou slepé zatáčky úplně jiným problémem než na silnici, tedy se s nimi musíme i jinak vyrovnat. Na silnici se průjezd zatáčkou řídí bezpečností a ne rychlostí, jakou ji projedeme.
Na okruhu tvoří slepé zatáčky většinou horizont, vrchol kopce. Někteří podlí návrháři tratí pak někdy umístí vrchol (apex) zatáčky za horizont, takže jej nevidíte. Slepá zatáčka způsobuje mnoha jezdcům noční můry. Jak se přibližujeme k zatáčce, která končí v neznámu a nevidíme její průběh, ztrácí jezdci své sebevědomí a projíždí zatáčku, jako by jeli na normální silnici. Proto nevyužijí okraj tratě při vjezdu do zatáčky a zvolí stopu, při které zůstane i spousta místa na výjezdu. Abychom slepou zatáčku projeli rychle, musíme si ji rozdělit na tři části: nájezdový bod, apex a výjezd. Problém je, že pokud je apex a výjezd schovaný, dokud nejsme přímo před nimi, vidíme je jen pár vteřin v každém kole. To nám ztěžuje nalezení referenčních bodů, natožpak upravení naší stopy a potřebujeme více kol, než si zatáčku zapamatujeme.
První krok, který musíme podniknout, abychom se vypořádali se slepou zatáčkou, je zbavení se pochybností o částech trati, které nevidíme. Příliš často vidíme zkušené jezdce najíždět do zatáčky, jako by nevěděli, kam trať vede, přitom zatáčka je stejná, jako když ji viděli naposledy – minulé kolo. Neměli byste pochybovat o tom, jestli tam byl hrbol, hned za kopcem a pak se zatáčka otvírá. Hrbol tam bude příště taky a zatáčka se otevře stejně jako minule. A ani vás nečeká nic neobvyklého, pokud ano, tratoví komisaři vám dají vědět příslušnou vlajkou. Tedy základem je zapamatovat si zatáčku.
Referenční body
Další krok je nalezení referenčního bodu tak blízko místu, kde zatáčka jakoby končí za horizontem, jak jen je to možné. Ideálně to bude značka na trati, jako třeba začátek obrubníku, nebo prasklina na trati. V provozu se přirozeně soustředíme na nejvzdálenější bod, který vidíme. Na trati je to chyba. Jestliže si zvolíme za referenční bod horizont kopce, zjistíte, že se mění, jak se k němu přibližujeme. To je špatné. Chceme něco na trati, nebo blízko trati, co můžeme jasně vidět a identifikovat. V tomto referenčním bodě chceme být co nejvíce konzistentní (co nejpřesněji ho trefit), abychom potom mohli dělat změny na základě toho, jak zatáčky projedeme. To zahrnuje pozici, směr, rychlost a zrychlení.
Například řekněme, že přesně trefíte referenční bod a výjezd ze zatáčky je optimální. Další kolo se opět trefíte do bodu, ale tentokrát jedete o něco rychleji než minule a nevlezete se do zatáčky. Stejně tak je to s vaším směrem, pokud najedete z jiného směru, změní se i váš výjezd. Kombinace správného referenčního bodu, rychlosti, směru a zrychlení by vám měla zajistit pohodlný průjezd zatáčkou tak, že jej budete schopní každé kolo zopakovat. Nechejte si čas pro nalezení správné kombinace, protože za referenčním bodem jste tak říkajíc hozeni do neznáma.
Zaměřte!
Stejně důležité je najít si místo, na které se zaměřit poté, co se dostaneme přes horizont. Tento bod byste měli vidět co nejdříve, jakmile se vám otevře výhled do zatáčky. Protože většina slepých zatáček vede přes horizont, je pravděpodobné, že náš bod bude někde v dálce, než blízko trati. Jestliže jsme správně trefili referenční bod při nájezdu do zatáčky, uvidíme náš další bod přesně tam, kde bychom ho čekali. Všimněte si, že přesnost a pravidelnost je velmi důležitá. Jestliže přejedeme horizont v daném bodě, zaměření se na náš další bod bude správné. Pokud horizont přejedeme jinak, nemůžeme se soustředit na stejný bod. V pravidelnosti je klíč, od začátku do konce.
Na některých tratích budete mít to štěstí a najdete bod, který je vidět v průběhu celé zatáčky. Například telefonní sloupy, stožáry, vodojemy nebo já nevím co. Tyto body můžou velmi dobře posloužit. Paradoxně pokud minete svoji nájezdovou stopu, tak tyto body uvidíte jinde a povedou váš špatně.
Zkompletujte vše k dokonalosti
Když už máme tyto dva referenční body, na vjezdu a v průběhu zatáčky, najdeme poslední bod, na který se zaměříme na výjezdu ze zatáčky. Můžeme začít se změnami. Jestliže máme spoustu místa na výjezdu, zkusíme trochu zvýšit rychlost v zatáčce, nebo pozměníme stopu. Nebo nemusíme měnit vůbec nic a stačí více přidat plyn na výjezdu. Experimentujte, ale pokračujte opatrně. Změňte vždy jen jednu věc, ne více věcí naráz. Poznáme pak přesně, jaký měla změna vliv. Při každém kroku se ujistěte, že jste jej schopni zopakovat a vyzkoušejte si ho vícekrát. Pokud se cítíte nejistí, vraťte se o krok zpátky a zkuste něco jiného.
S tímto odstupňovaným přístupem zjistíte, že slepé zatáčky jsou vlastně stejné jako každá jiná zatáčka na trati. Může trvat déle, než ji optimálně zvládnete. Věřte, že s dobrým referenčními body a postupnou prací se budete neustále zlepšovat.
