Zrak je jeden z pěti smyslů, na které naše tělo a mozek spoléhá. To, jak na zrakové podněty reagujeme a kam směřujeme náš pohled ovlivňuje náš sportovní výkon mnohem komplexněji (mnohdy podvědomě), než by se mohlo na první pohled zdát.
Nejdůležitější vjem, který jako jezdec máte, jsou vaše oči. Způsob, jakým s nimi pracujete, drasticky ovlivňuje vaši jízdu. Názory se mohou lišit a někteří pokládají jiné jezdecké techniky za důležitější. Dle mého názoru je správné používání očí ta nejdůležitější věc, která ovlivní vaši rychlost a bezpečnost. A proč tomu tak je? Vaše oči velkou měrou přispívají k tomu, kam váš motocykl směřuje. Na jejich základě se rozhodujete, jak se vypořádáte se situací před vámi. V neposlední řadě správná práce očí navíc ovlivní intenzitu, s jakou vnímáte rychlost.
Jak "rychle" se cítíš?
Představte si, že jedete po rovině třeba 160km/h a díváte se na asfalt dolů přímo před vámi. Jak rychle vám připadá, že jedete? Vsadím se, že mnohem rychleji, než ve skutečnosti. Cesta se kolem vás bude míhat takovým tempem, že ji ani nestihnete sledovat. Stejný případ, ale vaše oči směřují daleko na horizont. Jak vnímáte svoji rychlost teď? Chápete ten rozdíl? Čím dál se budete dívat, tím „pomaleji“ se ke svému cíli budete blížit. Pokud jste již na okruhu třeba v Brně byli, jaký byl váš pocit? Když jste se řítili po cílové rovince na plný plyn, přišlo vám to rychlé, nebo vám přišla rychlost okolo 200km/h naprosto v pohodě? To by se vám asi na běžné silnici nestalo. Je to způsobeno šířkou tratě a vzdáleností objektů od ní. Nejsou tu žádné stromy a patníky, které by se kolem vás závratným tempem míhaly. Správná práce očí ovlivní způsob, jakým vnímáte rychlost.
I když je jezdec přímo před vámi, pořád musíte sledovat zatáčku samotnou a nefixovat pohled jen na něj.
Oční fixace
Velká chyba a jedna z panických reakcí na blížící se pohromu. Oční fixace, nebo fixace na bod znamená, že vaše oči sledují konkrétní bod a nemůžou se od něj odtrhnout. Klasický příklad s dírou na silnici. Místo toho, aby vaše oči hledaly kudy díru objet, jsou fixovány na ni a vy ji prostě trefíte. Podobné situace nastávají i při jízdě na závodní dráze. Přeženete nájezdovou rychlost do zatáčky, začnete prudce brzdit, vaše hlava začne panikařit a místo toho, abyste se podívali do zatáčky a motorku sklopili a zatočili, díváte se přímo před sebe do kačírku. Pokud jedete za jiným jezdcem, musíte jej samozřejmě sledovat. Musíte si ale nechat prostor i pro pozorování dráhy. Pokud svůj pohled zafixujete jen na něj, garantuji vám, že pokud udělá chybu, uděláte ji taky. Pokud bude dlouhý a vyjede mimo stopu, vyjedete s ním. Pokud spadne... Tomuto musíte předejít protože platí obligátní: "Dívej se tam, kam chceš jet."
Jedu, kam se dívám
Vždycky pojedete tam, kam směřuje váš pohled. Tečka. Důvodů proč to tak je, je několik a upřímně vám je nedokážu všechny vyjmenovat a správně popsat. Funguje to ale pokaždé a i v jakémkoliv jiném sportu. Díváte se na trávu za obrubníky na výjezdu ze zatáčky ze strachu, že na ni najedete? Pravděpodobně se tak stane. Když se naopak zaměříte na výjezdový bod hned potom, co minete vrchol zatáčky, projedete zatáčku správně. Zkušení jezdci a závodníci neustále pracují očima a zaměřují se na body daleko od nich, než aby hleděli kousek před přední kolo. V situacích, kdy se blížíte nějakému nebezpečí, musíte svůj zrak odtrhnout od díry v asfaltu, nebo štěrku na silnici, aby jste mohli najít únikovou cestu, která ve většině případů existuje. Šance na zvládnutí takovéto situace pak bude mnohem vyšší.
Dostatečně daleko dopředu - to samozřejmě závisí i na vaši rychlosti při průjezdu zatáčkou.
Až budete příště na dráze, zkuste se zamyslet nad tím, kam se při jízdě díváte. Jestliže si uvědomíte, že se soustředíte jen na to, co je bezprostředně před vámi, nebo že fixujete svůj pohled na blížící se překážky, nebo jezdce před sebou, zkuste je od nich oči odtrhnout a nasměrovat svůj pohled tam, kam chcete jet. Vyberte si body dostatečně daleko před vámi, abyste snížili pocitovou rychlost, ale ne příliš daleko, abyste nepřestali periferně vnímat okolí přímo před vámi. Ujistěte se, že váš pohled směřuje od jednoho bodu k druhému, aniž by na nějakém příliš dlouho zůstával.
Zraková posloupnost
Ať nemluvíme jenom obecně, zkusme si popsat modelový příklad. Začněme z rovinky, kdy se blížíme k zatáčce. Oči hledají brzdný bod. V momentě, kdy jej najdou, začneme ho již vnímat periferně a svůj zrak zaměříme na bod zatočení. Jakmile vím, že jsem správně nasměrován a bod zatočení trefím, směřuji svůj pohled prakticky až na vrchol zatáčky. Úplně stejně to funguje v následujících fázích průjezdu zatáčkou. Jakmile trefím vrchol zatáčky, nesmí můj zrak spočívat na vnitřním obrubníku dva metry před předním kolem. V této fázi už musím nasměrovat pohled na konec zatáčky, na vnější obrubník na výjezdu. Pokud toto zvládnu, umožní mi to adekvátně přidávat a rovnat motocykl tak, abych využil celou šířku tratě (tam, kde je to samozřejmě vhodné). Pokud se vám stává, že jste na výjezdech dlouzí, nebo naopak netrefujete nájezdy do zatáček a míjíte apexy, bude velmi pravděpodobně problém ve vaší práci očí.
Nájezd - vrchol - výjezd. Jednoduché?
Tohle bude chtít trochu cviku, abyste si to zaryli pod kůži a bylo to pro vás pohodlné. Obzvlášť, pokud máte zažité chyby. Natrénovat vaše periferní vidění může být ta nejhorší a nejtěžší část. Bude prostě chvíli trvat než překonáte počáteční nepřirozený pocit. Ten může být spojený i s pozicí vaší hlavy při jízdě. Většina jezdců má tendenci zůstávat hlavou nad motorkou. V horším případě nad nádrží, tedy v ose motorky, v tom lepším sice mimo osu, ale pořád s hlavou vysoko, místo toho, aby byla těsně nad nádrží. Vysvětlení může být následující. Pro váš mozek, je takový pohled nezvyklý. Máte problém trefit správnou stopu. Najednou vypadají zatáčky jinak. Vystupujete mimo vaši komfortní zónu naprostého přehledu hlavy tyčící se vysoko nad motorku. Tato pozice je pro vás nepřirozená a musíte si na ni zvyknout, pokud chcete dosáhnout toho nejhustokrutěpřísnějšího racingového posedu ;-).
