Jerez: Tady je Alexovo. A co Márquez?
Jerez de la Frontera odhaluje karty. Tohle se o španělském okruhu říká každý rok a letos to platilo víc než kdy dřív. 226 000 diváků na tribunách, déšť ve sprintu, dvě DNF továrního Ducati a vítězství jezdce, od kterého to málokdo čekal. Alex Márquez má svůj okruh a on to ví.
Alex Márquez: Magie jménem Jerez
Velkou cenu Španělska vyhrál Alex Márquez a byl dominantní od prvního tréninku. Sám to nedokázal vysvětlit jinak, než že je to prostě magie tohoto místa. Žádný zázračný nový setup, žádná zásadní změna přístupu. Prostě v Jerezu mu všechno sedí a funguje samo od sebe.
Co je ale zásadní: Alex jede na stejné Ducati jako Marc. Má tovární stroj, stejnou mašinérii. A v Jerezu byl rychlejší než bratr v pravotočivých zatáčkách, kde Marc tradičně dominuje, ale překvapivě i v levotočivých. Marc to celý víkend sám hlasitě říkal: favoritem na vítězství je Alex.
Po sérii čtyř závodů, kdy byl Alex prakticky neviditelný, přišel Jerez a vše zapadlo na své místo. Gresini přitom pracuje s motorkou jinak než tovární tým a Alex si nastavení upravuje po svém, jde trochu jiným směrem než Márquez. A aktuálně je nejkonzistentnějším jezdcem Ducati v celé sezóně. Říká to čísla, ne pocity.
Marc Márquez: Dvě věci v jednom těle
Tohle téma nelze obejít. Marc v Jerezu spadl v rychlé pravotočivé zatáčce, přičemž tvrdí, že nedělal nic jiného než v předchozích kolech. Zmínilo se, že v té zatáčce foukal vítr. Možná. Ale kontext je důležitý.
Každý, kdo sleduje Marka pozorně, si všímá drobností. Na sprintovém pódiu držel láhev prosecca levou rukou. Pravou má vždy opřenou o bok, nikdy ji jen tak nepustí dolů. Fyzicky není stoprocentní a pravděpodobně to aktivně zakrývá. Nechce to říct Ducati, nechce to říct nikomu. Jenomže zranění ramene si vybírá daň, která se nedá ignorovat, a každý pád na pravou stranu situaci jen zhoršuje.
Na druhou stranu v Markovi stále žijí dvě věci najednou. Je tam nový Márquez, který po pádu jako první myslí na to, jestli je jeho tělo v pořádku. A je tam starý Márquez, který v momentě, kdy ho někdo předjede, okamžitě přepne a chce to mít zpět za každou cenu. Přesně jako v Austinu, kdy mu Di Antonio zajel před nos a Marc to vrátil zbytečně a tvrdě. Psychologický tlak tam je a sám to na konci víkendu přiznal: největší problém v tuto chvíli není motorka. Největší problém jsem já.
V šampionátu ztrácí 44 bodů na Bezzecchiho. Je pět závodů z dvaadvaceti za námi, takže prostor na dohnání existuje. Ale tempo, které Aprilia aktuálně předvádí, je jiná kategorie.
Bezzecchi: Série skončila, ale on je pořád tam
Sobotní sprint nevyšel, přišel pád na mokré trati kvůli nedostatečně zahřáté přední brzdě. Série 122 kol nepřetržitého vedení je u konce. Jenomže v neděli Bezzecchi dojel druhý. Není desátý, patnáctý ani mimo bodované pozice. Je druhý. A to je přesně to, co od kandidáta na titul chcete vidět.
Na testech po závodě Aprilia zkoušela nový přední aerodynamický prvek, takzvané sloní uši. Výrazný, hodně výrazný kus. A na podvozkové části testovali senzory měřící výšku od země v náklonu. Aprilia v aerodynamice prostě nekončí a Bezzecchi sám říká, že chce ještě více stability. Přestože je nejrychlejší.
Jorge Martin mezitím na testech našel dvě desetiny na kolo. To je v kontextu celého závodu obrovský skok. Martin se probouzí a podle všeho si to s Bezzecchim v šampionátu rozdají právě tito dva.
Di Antonio: Třetí a motorku si nastavuje po svém
Fabio Di Antonio dojel třetí a VR46 slaví. Je to aktuálně nejvýše postavený jezdec Ducati v celkovém pořadí šampionátu. Ve sprintu na mokré trati jel na slicích, když přišel příval deště, a na rovince nemohl přidat více než dvacet procent plynu, motorka šla jednoduše udržet. Přesto to zvládl.
V závodě udělal chybu v nastavení, motorka byla nedotáčivá a sám uznal, že dohánět Marka za takových podmínek by bylo na příliš velkém riziku. Třetí místo bere a je s tím spokojen.
Zajímavé je, co říká za zavřenými dveřmi: motorku si nastavuje jinak než Marc, jde svým směrem, a teď tvrdí, že má lepší stroj než loni. Také podotkl, že cítí, jak se Ducati ve vývoji posledních let zaměřovala především na Marca. Takovou věc říká málokdo nahlas. Fabio ji řekl.
Ogura a Aprilia: Čtyři z top šesti
V top šesti skončily čtyři Aprilie. Ogura dojel pátý a předjel Fernandeze, ačkoli si dal dát pozor na přední pneumatiku. Jde do tovární Yamahy místo Rince, který dostal sdělení, že s ním tým nepočítá. Rins byl vždy dobrý jezdec, jenomže série zranění ho prostě semlela, stejně jako dříve Miguela Oliveiru. Takové věci se v MotoGP stávají a je to smutné.
Raul Fernandez odvede špinavou práci potichu a Joan Mir dostál svému obrazu: závodí agresivně, ignoroval vlajku, dostal dvojitý long lap, a přesto dojel tři desetiny za Quartararou. Bez těch penalizací by byl dvanáctý. Spíše než o Mirovi to vypovídá o Yamaze.
Zarko: Na suchu průměr, na vodě génius
Joan Zarko v kvalifikaci, která se jela za mokra, naprosto ovládl situaci a špuntoval za sebou celou skupinu jezdců na rychlejších motorkách. Na mokré trati prostě nemá zábrany a využívá každou takovou příležitost maximálně. V suchém závodě obsadil sedmé místo na Hondě, což je na tomto okruhu víc než solidní výsledek.
Viñales: Sedí doma a hrabe mu
Maverick Viñales měl být v Jerezu zpátky. Nebyl. Celou zimu trénoval s Lorenzem, celou zimu se o nich mluvilo jako o dvojici, která změní vše. A teď sedí doma. Podle všeho se v zákulisí stalo něco, co zatím nikdo otevřeně nepojmenoval. Odepisovat ho úplně je možná předčasné, ale situace vypadá čím dál nepřehledněji.
Bastianini: Nejrychlejší KTM bez vysvětlení
Enea Bastianini byl nejrychlejší jezdec KTM v závodě. V Austinu to byl obrat k lepšímu, v Jerezu potvrzení. Sám říká, že neví proč. Neví, co se zlepšilo. To je znepokojivé vyjádření, protože pokud nevíš, co fungovalo, nevíš ani, zda to bude fungovat příště. Acosta to komentoval přesně: je zvláštní, že jezdec takové kvality byl tak dlouho vzadu.
Brad Binder zahodil svoji největší příležitost sezóny ve sprintu, kdy na mokré trati spadl hned v prvním kole. KTM má talent a občas rychlost, ale v momentech, kdy se naskytne šance, ji opakovaně nevyužije.
Bagnaia a tovární Ducati: Devět závodů bez pódia
Tohle číslo říká vše. Devět závodů bez pódia pro tovární Ducati je nejhorší výsledek od roku 2014. Pro Bagnaiu osobně je to nejhorší série od roku 2020. V Jerezu ho trápily brzdy, přiznal to až na testech. Technické selhání, které se neopakovalo, ale otázky zůstávají.
Peko jde na konci sezóny do Aprílie a bere s sebou nového crew chiefa. Gabarini, který s ním byl od počátku GPček a předtím pracoval se Stonerem, Lorenzem a Márquezem, odchází. Přichází Daniel Romañoli, jeden z nejzkušenějších mužů v paddocku. Bagnaia chce kompletní změnu a nový začátek. Letos mu ale bude těžko cokoliv předvést, protože jak sám říká, tato sezóna je mu víceméně jedno.
Yamaha: Dekáda slibů
Quartararo má ve svém prohlášení z Jerezu větu, která přesně vystihuje stav věcí: nenašli jsme nic zásadního, není jediná oblast, ve které bych se cítil dobře, a Yamaha nedodala nic, o co jsem žádal od listopadu loňského roku.
Testovací jezdec Augusto Fernandez byl v kvalifikaci rychlejší než oba tovární jezdci. To samo o sobě říká dost. Továrních zdrojů je v paddocku u Yamahy fyzicky nejvíc ze všech týmů. Problém tedy evidentně neleží v počtu lidí.
Na testech se prý na konci dne stalo něco, co rozběhalo celý tým a Quartararo utíkal za Rincem a Millerem porovnávat poznámky. Zda to byl průlom nebo jen záblesk, teprve uvidíme. Realita je taková, že vývoj motorky se pomalu přesouvá na novou 850 pro rok 2027. Letošní rok je pro Yamahu ztracen a čím dřív to otevřeně přiznají, tím líp pro všechny.
Toprak v Jerezu jel za Quartararou a říká, že nechápe, jak Fabio dokáže tak agresivně brzdit na přední kolo. Podle Topraka je Quartararo největší kontrolor přední brzdy, jakého kdy viděl. A přesto je nejlepší Yamaha čtrnáctá.
Filip Salač: Maximum z minima
Z tragické kvalifikace vytáhl Salač maximum, co šlo. Čtrnácté místo v Jerezu není výsledek, který by budil senzaci, ale při pohledu na startovní pozici je to víc než solidní. Smůla ho pronásleduje celou sezónu a drží se.
Přestupy: Stále zamotanější
Zveřejnění přestupů pořád visí na dohodě mezi týmy a Liberty Media, která stále není podepsaná. Vždy, když se zdá, že jsou blízko, přijde nový zádrhelek. Mezitím se spekulace množí.
Tech3 jedná s Hondou o možném přechodu celého týmu pod japonskou vlajku. Günther Steiner tam má vliv a Honda by šest motorek na gridu a příliv dat uvítala. Pro KTM by to znamenalo zůstat pouze se dvěma stroji v továrním týmu, což by byl citelný úder.
Martin potvrdil, že jednal s Yamahout. To vyvolalo vlnu reakcí. Jde za penězi, říkají jedni. Chce tovární kontrakt, říkají druzí. Tak či tak, opustit Aprilii v momentě, kdy je nejlepší motorka na roštu, vyžaduje silný argument.
Závěr: Brno se blíží
Jerez přivítal 226 000 diváků. To je číslo, o které by se mělo Brno opřít a překonat ho. MotoGP se vrací na český okruh a tohle je sezona, při níž to stojí za to vidět naživo. Aprilia dominuje, Ducati se drolí, Yamaha čeká na zázrak a šampionát má teprve pět závodů za sebou.
Le Mans je za dva týdny. A pokud tam zaprší, Joan Zarko se určitě těší nejvíc ze všech.